Sny a cíle

30. 06. 2019 | Jen tak

Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak se mi letos daří plnit své cíle i přes to, že jsem vesměs hodně vyčerpaná a byla jsem často nemocná. Jednak proto, že se chci veřejně pochválit a jsem na sebe pyšná (jsem holt upřímná) a taky proto, že by to mohlo někoho inspirovat. Je to má zkušenost se sebou, nejsem profík, jen mě to baví pozorovat se, rozvíjet a poznávat.

Předsevzetí

Na konci roku proběhlo opět to šílenství v podobě předsevzetí. Má to svůj smysl, ne že ne, člověk se aspoň nad sebou tak hezky zamyslí. Jenže už to slovo je snad předurčené k neúspěchu. A tak jsem si řekla, že nesmím dělat stále tu samou chybu: dávat si pořád dokola ty samá předsevzetí, na kterých jsem se tolikrát zklamala.

Člověk pak ztrácí motivaci, když se mu roky nedaří zhubnout, začít sportovat, víc běhat,… Jenže ono to bylo asi jen zakotvené v hlavě – nic co si usmyslím nedokážu. Když v tom mi došlo, že jsem si usmyslela vždy to samé. To, že nedokážu pravidelně běhat se přece nerovná tomu, že nedokážu nic.

A tak jsem o svých cílích začala víc přemýšlet.

Stanovení cíle

Již před lety jsem se rozhodla pohřbít všechny kostlivce, kteří na mě vypadli ze skříně pokaždé, když mi něco jen trochu nešlo. Nedokončená škola, zakázky, klienti se kterými projekty spíš vyšuměly, než abychom se rozešli,…

V mém diáři to pak vypadalo následnovně:

  1. Dokončit školu,
  2. zbavit se dluhů a začít spořit,
  3. vydělávat více,
  4. naučit se řídit,
  5. naučit se plavat (ano, je to tak),
  6. nechat si vyndat zuby moudrosti,
  7. přestěhovat se.

Poslední bod jsem škrtla, jelikož jsem si uvědomila, že jej sama neovlivním (špatná bytová situace ve městě). Druhý bod jsem „delegovala“ a našla jsem si finančníka, který za mě vyřešil veškeré otázky financí a poradil jak na to. Zbylo pět bodů.

Po hlavě do toho

V knize Mít vše hotovo se píše: začněte tím, že si napíšete svůj cíl a vedle něj první krok, který k tomu vede. A tak jsem udělala. A najednou už jste v procesu.

Pro mě osobně se zdál nejsnazší bod tři a navíc vedl k tomu, že mi otevře cestu k dalším bodům, když na ně budu mít finance. Se splněním druhého bodu už to šlo samo a dokonce jsem si dokázala našetřit na foťák, po kterém jsem už dávno přestala kvůli jeho vysoké ceně toužit.

Trochu se to nepovedlo v tom, že jsem sice začala více vydělávat, nicméně jsem také měla více práce a méně volného času. Takhle jsem si to rozhodně nepředstavovala. A tak jsem si uvědomila, že přání je opravdu potřeba vyslovovat přesně.

Vydělávat víc, pracovat stejně. Jistěže mě to semlelo, vyčerpalo, ale už jsem zase na své vlně. Tím, že jsem se začala jako podnikatelka aktivně soustředit na zlepšení svých příjmů se mi to opravdu povedlo zajistit. To je ale je na jiné téma…

Dokončit školu pak nebylo nic jiného, než si sednout na zadek a prostě to udělat. Už žádné velké přemlouvání – já to prostě dokážu. A tak jsem se jala psát svou závěrečnou práci. Nikdo mi v tom nebrání a nikdo to za mě neudělá.

Dokážu všechno, co si budu přát

Dneska se tomu říká afirmace, že jo. Jasně, nejsem naivka, ale už vím, že když se zakousnu, tak mi skoro nic nemůže zabránit. Koukla jsem se na seznam. Řídit. Po plavání nejtěžší položka na seznamu.

U řízení, plavání a zubů moudrosti, na rozdíl od vydělávání a dokončení školy u mě figuruje totiž strach. Jednoho dne se na facebooku někdo ptal, co děláme se svými strachy.

A mě se rozsvítilo: Vždyť to přece vím! Aby šlo se strachem bojovat, musím vědět, z čeho pramení. A tak jsem šla a domluvila si kondiční jízdy u paní, které věřím, že bude mít pochopení a trpělivost. A tak dál.

Mám za sebou páté jídzy z deseti a poprvé v životě mám pocit, že to jednoho dne zvládnu i sama, bez druhých pedálů a zkušeného spolujezdce.

A když to všechno nedokážu, tak se svět nezboří

Zjistila jsem, že plavat mi letos není souzeno, jelikož mi to zdravotní stav nedovolí. To nevadí, protože můj seznam mě nejvíce překvapil navrácenou motivací. Po malých krůčkách jsem si uvědomila, že mám stále tu samou vůli, jakou jsem měla před lety. Že mám pořád tu schopnost se zakousnout a věci dotáhnout. Že není nic snazšího, než začít. A to jsme teprve v půlce roku.

Edit prosinec 2019

Nakonec jak to tak bývá byl rok velmi překvapivý.

  1. Dokončit školu – HOTOVO!!
  2. zbavit se dluhů a začít spořit – tak napůl 🙂
  3. vydělávat více – ano!
  4. naučit se řídit – ne, vysvětlím níže proč,
  5. naučit se plavat – ne
  6. nechat si vyndat zuby moudrosti – začala jsem, zbývají dva
  7. přestěhovat se – i když jsem si tento cíl původně škrtla, některé věci stačí říct nahlas a stanou se.

Proč jsem se nenaučila řídit a plavat?

Tak jsem začala řídit, zaplatila si kondiční jízdy, auto mám. A nic. Jakmile sednu za volant, sežere mě to. I přes mé původní nadšení a očekávání. Jakmile se mnou nejde někdo, kdo mě může zachránit, děje se následující:

Hrůza a strach, panika. Buší mi srdce, že už to nestíhám počítat, v hlavě krev, hučí mi v uších, neslyším okolí, nevidím jinam než před sebe. Mozek se zpomalí a věci, které jindy dokážu vyjmenovat za tři vteřiny teď nedokážu ani vymyslet za deset. Když stojím na místě přesně vím, kdy sešlápnout spojku a kdy co zařadit. Když jedu, najednou nevím, jestli nejdřív vyřadit, pak sešlíápnout pedál, zpomalit, jak zpomalit? Při plavání v hluboké vodě mě chytají mírnější ale podobné pocity.

A já zjistila proč mi to nejde překonat. Protože to chtějí ostatní a né já. Ostatní mi říkají, že musím řídit, že to budu potřebovat. A já říkám, že až to budu potřebovat a chtít, tak to přijde samo 🙂 Můj strach nepramenil z nedostatku zkušeností, ale z cizího přání.

Jediné, co chci mít navždy v paměti, až mi v hlavě za pár let přistane myšlenka: „Já jsem tak hloupá, že jsem se to tehdy nenaučila,“ abych věděla, že jsem nechtěla a nemohla a tudíž jsem se tak rozhodla.

Tak v lednu zas!

Bára Vlášková

Web designérka a ilustrátorka na volné noze

Můj blog je o mně, mých zkušenostech a zájmech. Někdy píšu tak, jak mi huba narostla, někdy píšu pro vás, abyste se dozvěděli, jak to s tím webem vlastně je.

O mně

Mohlo by vás zajímat

Sny a cíle

Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak se mi letos daří plnit své cíle i přes to, že jsem vesměs hodně vyčerpaná a byla jsem často nemocná. Jednak proto, že se chci veřejně pochválit a jsem na sebe pyšná (jsem holt upřímná) a taky proto, že by to mohlo někoho...

30. 06. 2019 | Jen tak

Bára Vlášková

Web designérka a ilustrátorka na volné noze

Můj blog je o mně, mých zkušenostech a zájmech. Někdy píšu jak mi huba narostla, někdy píšu pro vás, abyste se dozvěděli jak to s tím webem vlastně je.

O mně

Mohlo by vás zajímat

Sny a cíle

Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak se mi letos daří plnit své cíle i přes to, že jsem vesměs hodně vyčerpaná a byla jsem často nemocná. Jednak proto, že se chci veřejně pochválit a jsem na sebe pyšná (jsem holt upřímná) a taky proto, že by to mohlo někoho...